SÁDROVÁNÍ A TENOTOMIE

Ponsetiho metoda platí dnes jako nejefektivnější metoda léčení Pes equinovarus. Tato metoda je převážně metodou neoperativní, kdy je noha s týdenními rozestupy jemně manipulována a je na ni nasazena sádra - od prstíků až po horní konec stehna (sádry jen na lýtko zakončené pod kolenem, nemohou udržet korekci nutnou pro úspěšnou léčbu). Tento proces se většinou opakuje 4x až 8x. Sádrová fixace umožní natažení šlach a vazů v noze a dopřává čas kostem, aby díky správným tlakům rostly do správného tvaru.

Před naložením sádry doktor nohou manipuluje. Při tom se nesmí dotýkat paty, ta musí zůstat volná. Manipulace probíhá jemně, doktor nesmí používat sílu a miminko to nesmí bolet (samozřejmě může být podrážděné, někdo drží jeho nohu, sádra je teplá pak chladne).  Po několika opakovaných pohybech je noha připravena k sádrování. Nohou manipuluje výlučně lékař a sádruje za pomoci asistenta (asistent sádruje a doktor tvaruje sádru).

Maximálně po šesté až osmé sádře by noha měla být zkorigovaná v neutrální pozici (jediná složka vady, která přetrvává je zvednutá pata). Pokud po šesté sádře máte pocit, že léčba nepokračuje úspěsně, vyhledejte konzultaci jinde. Může se jednat o atypickou nebo komplexní vadu.

Správná sádra musí končit až na horním konci stehna (tam má být trochu širší, aby dítě neškrtila a nedřela), má dost místa pro prsty a všechny nechává viditelné a nepřekroucené (nutné pro kontrolu možných otoků a prokrvení prstíků), sádra musí být lehká a hladká (u lezoucích dětí se posiluje v oblasti kolene, nebo se vyztužuje syntetickým sádrovým obvazem). Nedokonalosti sádry prozrazují zkušenosti (nebo spíše nezkušenosti) doktora s Ponsetiho metodou.

Jakákoliv odchylka od Ponsetiho metody snižuje její účinnost.

Držte sádru v čistotě a suchu, mněte častěji pleny a kontrolujte zda není plena zahnuta přes sádru, aby nedošlo k zašpinění sádry. Praktické rady k sádrovaní (koupání, kontrolování prokrvení, předcházení otokům) naleznete zde.

Na co si dát pozor?

Pokud zaznamenáte pohyb sádry, sádra sjíždí, prstíky zajeli dovnitř sádry nebo jsou méně viditelné,  neváhejte a sádru sami sundejte.

Pokud noha otéká, nebo se vyskytnou jiné potíže, rozhodne lékař o přerušení sádrování na dobu nezbytně nutnou.

Po sádrování následuje u 80-95 % dětí tenotomie - operativní přetnutí Achillovy šlachy. Jedná se o malý zákrok v místní nebo krátké celkové narkóze, kdy je Achillovka přetnuta 5 milimetrů dlouhým řezem. Šlacha se zhojí pod poslední sádrou, která zůstane na noze 3 týdny (ne déle, jen starší děti mohou sádru mít i 4. týdny). Někdy je nutné v té době sádru vyměnit. 

Poslední sádra je překorigovaná, velká abdukce (vytočení chodidla směrem ven 60-70 stupňů) a dorsiflexe 10-15 stupňů může vypadat nepřirozeně. Je ale nutná pro udržení korekce. Díky samoléčebnému potenciálu novorozenců a malých dětí se Achillova šlacha zcela uzdraví a silně sroste dohromady v prodloužené pozici.

V těsné návaznosti na tenotomii následuje nošení dlah. Dlahy se ze začátku nosí celodenně, později jen v noci. Průměrně nosí děti dlahy 4 roky. O dlahování se dočtete více zde. Dlahování je zcela zásadní součást léčby, od sundání poslední sádry záleží výsledek léčby jen na rodičích. O dlahování a rizicích recidivy se přečtěte víc zde a zde.

I když je sádrování podle Ponsetiho nejúčinnější u novorozenců, lze tuto metodu použít i u starších dětí. Někdy je v těchto případech nutné operativní řešení, ale i v tomto případě snižuje použití nejprve Ponsetiho metody rozsah následného operačního zákroku.